Chlapectví (jednou viděti akorát)

Film, co se točil dvanáct let. Bezva. Má duše je teď rozpolcena. Mám spoustu opodstatněných důvodů, proč se mi to strašně líbilo, ale další spoustu důvodů, proč to byla neuvěřitelná nuda.

a) Proč se mi to strašně líbilo.

Je super moct sledovat, jak se postupně mění lidé, (Z ošklivého káčátka vyroste fešná děvucha, z nezodpovědného hejska starostlivý otec...) kvalita obrazu, ( Kruci, najednou to skočilo do HD! :D )herecké výkony. (Pár lidí se za těch dvanáct let fakt naučilo hrát.) Myslím, že začít točit film, a vědět, že se to bude cajdat tak dlouho, musí vyžadovat notnou dávku odvahy.

Celkově film působí, jako časová konzerva. Zakonzervování určitého časového úseku z pohledu obyčejných lidí. Právě proto se na něj jen tak nezapomene. Za pár let to bude najednou strašně retro, lidi si budou chtít připomenout "staré časy", tak se na to podívají znovu. Akorát se asi ukoušou nudou, čímž přecházíme k druhé části.

b) Proč to byla neuvěřitelná nuda.

Nejlepší myšlenka filmu je zároveň i jeho největší zkázou. Film popisuje život obyčejného kluka, kterak ho život mění a on získává vlastní pohled na svět. Tohle se děje 165 minut. Sice je to perfektně detailně popsané, ale po 130 minutách začnete přeskakovat deep proslovy. (Neveřím, že někde existuje kluk, co by měl schopnost pronášet takové množství deep kydů.)

Celý film jsem čekala, až přijde zlomový okamžik a ten kluk zkrásní. Nepřišel. Puberta asi zapomněla udělat zázrak.