Book of Life

Jelikož mne skolila zákeřná rýmička a písemka z chemie, rozhodla jsem se, že si pustím něco pěkného na uklidnění. Sáhla jsem po Book of Life *, „sáhla“, cítíte v tom tu dvojsmyslnost? Hmm? * protože jsem se na to chtěla podívat už fůru dní a ne a ne si najít čas. (Ono zkouknout Lost dost toho času sežere. Jo, to je takovej ten seriál, na kterej jsem jako malá nekoukala, protože rodičům to asi přišlo moc drastické pro mladou dámu něžné duše. Tak jsem se rozhodla, že o jedenáct let (Strávených na internetu.) později bych to už mohla psychicky unést.)

Book of Life je až moc mexickej, nemexickej (Made in USA bitcheese...) romantickej telenovelní afterlife kýč. Moc pěknej. Jestli takhle vypadá mexickej afterlife, tak...já nevim, k tomuhle mě nějak nenapadá žádnej proslov. (Teda vlastně moc chci pěknýho vyřezávanýho ženicha.) Možná mi to trochu připomíná Valhallu z pohledu dánských studentů...i když...počkat, tohle je lepší párty.

Ze začátku to vypadalo jako řadovej „loutkovej“ animák, se kterym si chtěli mexikáni pohladit ego. Pak se to rozjelo jako kolotoč na takový tý dobrý pouti, na který jsem nikdy nebyla a znám ji jenom z filmů. Většinu času to bylo fakt vtipný. A konec alá Amerika mě dokonce výjmečně neznechutil.

Hodně lidí na Book of Life nadává. Jakože je to hnusná animace, není to vůbec pro děti, děti se toho bojí... Blá, blá, blá... Jako vážně? Odkdy jsou animáky pro děti? (No některý jsou, no...ale o tom se teď nebavim.) Tolik postav se tam zraní/zabije/zmrzačí, překypuje to pervy narážkama. Hnusná animace? Jakože to nejsou ty libivý Disney princezny? Oh please...

Pro mě to je pěknej animák, na kterej se ráda kouknu znova. A náhodou to bylo děsně dojemný! A jestli si myslíte že ne, běžte si někam najít nový srdce. Třeba takový co má pocity!

* moje hodnocení může být dost zkreslené nemocí, přemírou bylinkového čaje a nebo taky tím, že mám zrovna nějaký citlivý období *