Into the fuc*ing Woods

Můj společenský život momentálně zapadl sněhem. Všichni, co byli na PragoFFestu zaplavují sociální sítě fotkami s Jackem Frostem ve sněhu, zatímco já mám pouze fotku svojí kočky jak spí. Jo a taky jsem si stáhla Into the Woods.

Když si přečtete obsah, podle ČSFD, který zní nějak jako: "Vtipný a dojemný muzikál Čarovný les představuje klasické pohádkové příběhy Popelky, Červené Karkulky, Jacka a fazolového stonku a Lociky - ty všechny spojené v původním příběhu, ve kterém se dále objevuje pekař se svou ženou a přáním založit rodinu, a také zlá čarodějnice, která na oba manžele uvrhla kletbu." ...tak to bolí.

Když si to pustíte, bolí to ještě víc. Začátek je super. To si říkáte, že možná byla chyba na to nejít do kina. Prvních deset minut to vypadá fakt docela nadějně. (Jé hele, Johnny Depp!) Potom se to začne děsně tahat a po happyendu najednou zjistíte, že někde chybí hodina stopáže. A pak se začnou dít věci. Hrozně to chcete vypnout, ale omráčí vás masochistické nutkání dokoukat to. (Ano, je to to samé nutkání, které vás nutí pouštět si Taylor Swift pořád dokola.)

Pamatujete na Sweeneyho Todda? Tak ten byl mnohem lepší. A bylo tam mnohem víc Johnnyho.

Jediné moje štěstí bylo, že jsem se na Into the Woods moc netěšila, a je mi vlastně uplně putna, že s tim Disney provedl to co s tím provedl. Říct o tom, že to bylo milé/vtipné by bylo dost hardcore. Teda pro Pinocchia určitě.

Pokud máte soudnost (nebo děti), vypněte to tak v půlce. Dál už to bolí. (A to jste věděli, že když do vyhledávání na Tumblru zadáte "nope", tak vám v related vyjede "the hobbit"?)