Hobbit : The battle of five armies (...and back again.)

Asi jsem konečně pochopila smysl Hobbita. Takže mám pro vás radu. Neberte žádné recenze (okrem téhle) vážně. Ale od začátku.

Do kina jsem přišla řádně připravena. The One ring v kapšišce, hromada popcornu, abych měla co strčit do huby při případné další žranicové scéně (viz. Hobbit 1 : reklama na chůzi a prodloužený oční kontakt) a nepřipadala si jako na chudý příbuzný na dietě. Nezapomněla jsem nasadit výraz „ano, za tohle jsem platila a dopředu toho lituji“.

Samozřejmě jsem v průběhu filmu v naprosto nečekaných okamžicích párkrát zakřičela „NE!“ (případně: „Prosím, ne!“, „Tohle se neděje!“, nebo „Oh ano, ještě chvíli se tam dívej!“) s takovou razancí, že se kvůli mně několik párů přestalo líbat.

Potom jsem si to uvědomila. Peter Jackson je asi génius. Bitvou pěti armád vsvětlil, proč byly předchozí díly Hobbita tak špatné. Všechno je to vtip! Jeden velký, ku*evsky drahý vtip! Buď se jednou Peter fakt hodně nudil, nebo chtěl divákům dokázat, že LOTR je něco, co se nedá překonat.

Sebral nejlepší hlášky ze všeho možného, pár fešných klišé, doplnil to neskutečně debilními stěry, obsadil pěkné herce a přes všechno naplácal slow motion.

Prosím vás, netvrďte mi, že takové množství absurdity jde někam dát. Omylem. Z nepozornosti. Z lenosti. Ne. Nyní několik konkrétních příkladů. (Možné spoilery.)

Město je ničeno, zatímco si Bard hladí svůj luk. (Nehledejte žádný dvojsmysl.) Galadriel unáší Gandalfa v náručí. Thorina žere podlaha. Legolas demonstruje správnou chůzi po eskalátorech. Thranduil si v zápalu boje počmáral obličej tužkou. Statný bojový los zabije bandu nepřátel, následně uklouzne a zlomí si vaz. Všichni jedou do Gundabadu. (Ne, není to žádná turecká destinace, ani nadávka.) Záporáci umějí dýchat pod vodou. Déle, než by jste čekali. Všichni mají prapodivné halucinace. Ve Středozemi asi roste hodně zajímavých hub. Thranduil všechny trolí a jeho obličej je pořád počmárán tužkou.

And now, deal with it!